Vzpomínky radotínského archiváře Karla Dušánka

Vzpomínky na své působení v Letopisecké komisi a na činnost komise sepsal bývalý radotínský archivář pan Karel Dušánek v roce 2015.

To snad je k úvodu dostačující a dnes na to vzpomínám s nostalgií vzpomínek na staré pány či dědy a i dámy, které se činnosti komise zúčastňovaly. Tito všichni již odešli do radotínského nebe a nad starým Radotínem jistě diskutují společně dodnes.  

Prvou místností, do které jsem vstoupil, byla místnost na dnešní radnici, a to v prvé místnosti vlevo od vstupu do budovy. Původní vstup však byl z boční strany (proti škole) tj. pravé boční stěny budovy. Počet osob, které se zde scházely, již nepamatuji, ale při průměrném počtu okolo 15 osob byla místnost přiměřená. Všichni seděli a od dam obdrželi kávu. Majetek a celičký archiv byl ve dvou skříňkách. Zřejmě buď jsme se rozrostli, nebo byla potřeba této místnosti ze strany MNV a začalo se uvažovat o stěhování. Toto stěhování označím jako 1 a stěhování jsme se zúčastnili všichni a vše bylo přeneseno do 1. patra v levé části budovy, kde byla zasedací místnost. K materiálu jsme obdrželi dvě plechové skříně a to bylo vše. Úklid písemností asi provedla některá ze zaměstnankyň úřadu. 

Zasedací místnost byla prostorná, v koutě byla maketa budoucího Radotína v oblasti Třebotovky a sídliště, přes které půjde most překračující vlečku, dráhu a dnešní nové hřiště. Toto mostní překlenutí mělo být ukončeno v místě nové školy do silničního obchvatu, který podle Berounky se vyhne dráze, centru a za Pankrácí měl pokračovat k Černošicům. To se sice netýká stěhování, ale vzpomínka na tuto místnost zůstala.

Mimo té vzpomínky se tehdy také upřesňovaly termíny schůzí a jediným dnem pro naše schůze bylo úterý. Proč? No, v pondělí bylo zvykem činit porady vedení (jakéhokoliv), úterý bylo volné, ve středu byly stranické schůze a VUML, čtvrtek a pátek se blížil konci týdne. Čili úterý zůstalo.

Po klidu a uspořádání písemností mě předseda komise požádal, abych se staral o archiv, což jsem mu vyhověl, neboť papíry jsou moje slabost (myslím archiv písemností) a v té době jsem netušil, co z toho následující léta vyplyne.

No a po převzetí a seznamování se s obsahem co do názvů a množství, pomalu vyplynula předtucha dalšího stěhování 2 a to do školy proti radnici a to do jedné ze tříd. Toto stěhování jsme, členové komise, přenesli včetně dvou skříní. K tomu PhMr. Männchen přinesl několik krabic, ve kterých lékárna dostávala hromadné dodávky Sunaru a tyto krabice nás v komisi dále provázely, ale to až dál.

K tehdejšímu stěhování a následujícím, které budou popsány dále, je nutné informovat, že se až na výjimky zúčastnila vždy podstatná část členů a došlo k dobrovolné práci, neboť komise byla ke členům vždy přívětivá a proto problém stěhování nebyl. Archiv nebyl tak rozsáhlý, jako je tomu dnes.

Třída byla spíš přepychová pro činnost komise a uložený archiv, ale také plná zvědavých dětských očí a plechové skříně sotva odolávaly dychtivosti se dozvědět, co v nich je.

Pochopitelně to bylo zaznamenáno, začali jsme se ozývat a došlo na stěhování 3. V rámci školy byl archiv přesunut do sborovny, sic s archivem byl klid, stěhování, urovnání atd. jako obvykle.

Jak dlouho jsme zde byli, se dá vysledovat ze zápisů Letopisecké komise, ale čekalo nás stěhování 4.

V té době se archiv nebývale rozrůstal, začaly se archivovat přípravy na setkání s veřejností, množily se "papíry", začala fotodokumentace a stěhování na krku. Skříně již nestačily, dostali jsme další dvě plechové skříně, ale to bylo málo. Díky iniciativě Ing. Ryse, který měl s archivací písemností a dokladů určité zkušenosti, byla zakoupena "šoupací skříň" z Maďarska za tehdejších 18tis. Kčs.

Pro Letopiseckou komisi bylo určeno agitační středisko Na Viničkách, dnes restaurace. Schůze se konaly v místnosti agitačního střediska, archiv byl v původní prádelně domu.

Pochopitelně následovala příprava, vyklízení, balení, čekání na den, kdy bude vše převezeno. Z Místního národního výboru (MNV) byla přistavena Avie, která před touto akcí vozila asfaltový štěrk na opravy děr snad na silnici či chodnících. Ani jsme se neptali či neprotestovali a koukali vše naložit a nezamazat sebe či archiv.

Vybalování a rovnání jako vždy, někdy jsem obměkčil svého pracovního šéfa a na místo do práce jsem jel do Radotína rovnat archiv.

Zde jsme oslavili 10 let své činnosti.

Po usazení a několikatýdenním rovnání nastal čas, jak se říká, "před bouří".

Přišla revoluční doba, začal boom podnikání a zájem se zaměřil na agitační středisko jako "nevyužitou místnost". Nikdo z radnice se ani nezeptal co je obsahem Letopisecké komise a bez rozmyšlení dal středisko k disposici podnikání Smódy.

No a začaly obvyklé přípravy atd. atd. 5 do Domu pionýrů, kde jsme se neohřáli - stěhovala se sem knihovna, která vše zamkla, ani WC nebylo přístupné. Co my, prostatici, dospělý věk v letopisu neklidně a neplynule proplul.

No a co dál, no obvyklé přípravy na 6. stěhování do ulice U Starého Stadionu, kde měl úřad místnosti, které se postupně uvolňovaly.

Peripetie stěhování šestkou nekončila, došlo na 7., v rámci baráku. Snad konečné???

Všechna stěhování se děla dobrovolnou prací členů komise. Příprava stěhování, vyklizení skříní atd., po přestěhování rovnání do skříní atd. atd.

Co závěrem? Začátek v Letopiseckém aktivu či Letopisecké komisi byl ovlivněn "dědy", kteří diskutovali o obci, vzpomínali na odešlé doby. Papíry a záznamy pořizoval předseda. Historie se skládala z písemností a fotografií, pár věcných předmětů. Dnes vše elektronizujeme a diskutujeme na obrazovce. Ale není nad papírové záznamy, nejsou na ně ještě vymyšlení hackeři.

Konečným závěrem za celou dobu: mimo 10. a 20. letého výročí při skromné slavnosti se o Letopiseckou komisi z mého pohledu tehdy nikdo nezajímal, jen v poslední době p. starosta Hanzlík.

Nejen stěhováním žila Letopisecká komise (či Letopisecký aktiv), nutně lze vzpomenout na jednotlivá setkání s radotínskou veřejností, zejména s jejich aktéry, kteří zpracovali text a uspořádali setkání.

Před obrazovou dokumentací to byl řídící Rak s povídáním o školství, dále p. Liška z historií erbů a znaku Radotína, následovně se "světelnými obrazy" jak se původně tyto akce nazývaly, s ulicemi Radotína a historií jejich jmen to byl p. učitel Ježek, MUDr. Dlouhý s řadou vzpomínek od pradávna do poslední doby, ing. Rys se zaměřením na sportovní historii zejména radotínského Sokola a Václav Kotrba ke kulturní historii obce. Jednotlivé akce si nejen vyžádaly zpracování přednášky, ale i obrazový doprovod diapositivy.

Diapositivy se pořizovaly z jednotlivých míst Radotína, ale i z knih, časopisů, fotografií a pohledů. K tomu přispěl PhMr. Männchen doporučením, aby se v 70. letech fotografovaly domy obce i místa. V této části radou přispěli p. Kindermann a Záhorský.

Jen smutná vzpomínka na nešťastnou přednášku p. Kotrby o kulturní historii, který při čtení textu zemřel, a pomoc lékařů byla marná. Přednáška se opakovala a byla zajímavá tím, že mimo obrazové části měla i část hudební, kde zahrálo radotínské kvarteto.

Činnost komise umožnila vzniknout dostatečnému množství archiválií, ze kterých je možné i nadále čerpat.

K tomu jsem, jako přípravu na setkání s veřejností, udělal 1850 diapozitivů, a 2134 reprodukcí - zde je nutné vzít v úvahu amatérskou práci.

Karel Dušánek