Vyloupení radotínské pošty

Vzpomínky paní Libuše Binhackové, nejstarší dcery radotínského stavitele Josefa Kočího, členky letopisecké komise v letech 1984 - 1995 a historie radotínské pošty.

Vzpomínka na radotínskou slečnu poštmistrovou

Marie Veselá přišla koncem 1. světové války z Počápel do Radotína jako poštmistrová. Radotínská pošta tehdy byla "U Hamanů" - dnešní budova zdravotního střediska. Místnost měla půdorys nynější čekárny chirurgie, byla v přízemí, přístupna dveřmi z ulice. Tehdy nebyla ulička vedoucí podjezdem pod železnicí, tím tekla část Radotínského potoka, zahrada tehdy souvisela těsně s budovou. Do zahrady vedla okna bytu p. Beránka a ostat­ních nájemníků domu. Místnost pošty byla rozdělena přepážkou s dvěma "padajícími" okénky a dveřmi. U dvou oken do ulice byl telegraf a blíže v místnosti telefonní ústředna, kterou střídavě úřednice obsluhovaly, právě tak, jako telegrafní přístroj. 
Na poště byl vždy velmi čilý provoz díky četným, stále vzrůstajícím podnikům. Protože naše rodina s paní poštmistrovou a jejími dvě­ma tetami byla v úzkém přátelském vztahu, mohly jsme my děti občas za tu "záhadnou" přepážku přijít. Bylo to pro nás velmi zajímavé viděti ten provoz, hlavně jak "slečně od telefonu" se daří spojovat volající s číslem, které si přejí. Utkvěla mi jedna vzpomínka, že volal-li p. továrník Wildmann, musil být okamžitě spojen, to byl klient velmi netrpělivý a běda, když byla dána někomu jinému přednost. Mnohokráte musila omluvou zasáhnout paní poštmistrová.

Na poště byl vždy velmi čilý provoz díky četným, stále vzrůstajícím podnikům. Protože naše rodina s paní poštmistrovou a jejími dvě­ma tetami byla v úzkém přátelském vztahu, mohly jsme my děti občas za tu "záhadnou" přepážku přijít. Bylo to pro nás velmi zajímavé viděti ten provoz, hlavně jak "slečně od telefonu" se daří spojovat volající s číslem, které si přejí. Utkvěla mi jedna vzpomínka, že volal-li p. továrník Wildmann, musil být okamžitě spojen, to byl klient velmi netrpělivý a běda, když byla dána někomu jinému přednost. Mnohokráte musila omluvou zasáhnout paní poštmistrová.
Na poště tenkrát byli listonoši p. Spilka, Krautwurm atd., úřednice Vlasta Němcová, Marie Čiháková, sl. Možnerová, později provdaná Macháčková. Toto osazenstvo u nás doma dělalo Mikuláše, čerta a anděla a bylo přítomno loutkovým představením, která se u nás konala, a také se jich aktivně zúčastňovalo.
Kdo tehdy roznášel telegramy, si už nepamatuji. Ty však byly doručovány ihned. Přicházely pro Třebotov, Kosoř, Cikánku, Lochkov. Později je roznášela "Vincka" se svou sestrou, ale to už bylo na nové poště. Měly na to zvláštní tašky a pláštěnky do deště a obzvláště pevné boty.
Tety poštmistrovy bydlely v budově staré lékárny v prvním patře a tady byla jednou za časného rána vzbuzena paní poštmistrová s tím, že na poště byl zloděj. Skutečně pod oknem pošty do Hamanovic zahrady byla vysekána díra, kterou se zmí­něný zloděj dostal do místnosti pošty. Nevím, kdo loupež první zpozoroval a nahlásil na četnické stanici, četníci zloději přišli brzy na stopu. S lupem utíkal k Berounce, kterou se snažil přeplavat v Šárovém kole; ale protože si vybral dost nebezpečné místo, moc věcí nepřenesl. Plavaly prý poštovní známky a snad i peníze po vodě k Vltavě - více podrobností nevím.
Díra pod oknem byla okamžitě zazděna a bylo s podivem, že prý žádný z nájemníků nic neslyšel, a to nám dětem stále vrtalo hlavou. My děti pokaždé jsme si tuto příhodu připomenuly, když jsme k poště přicházely, protože ta zazděná díra se po léta lišila od ostatního zdiva.

Stručná historie radotínské pošty

V Radotíně byla založena pošta v roce 1868. Byly k ní tehdy připojeny Lochkov, Kosoř, Třebotov, Dolní Mokropsy, Horní i Dolní Černošice a Zadní Kopanina. Sídlila v přízemí Dolejšího mlýna (čp. 25), pod místním úřadem. Poštmistrem byl Alois Haman, hostinský, který po skončení funkce starosty (1864-1867) měl poštu v nájmu.
Poštovní známku znali v Rakousku již v roce 1850, ale nový vynález rakouské pošty - korespondenční lístek - se objevil krátce po otevření pošty v roce 1869. Když se v roce 1880 radotínská pošta přestěhovala naproti do domu tesařského mistra Jelínka (čp. 77 - pak obchod pana Růžičky, Hurdálka, dnes zavřeno), byla přeměněna na c.k. poštovní úřad V té době bylo poštmistrovou Františka Fuchsová a od roku 1884 byl prvním listonošem c.k. vojín o vojenský vysloužilec Karel Spilka. 
Telegraf, v Rakousku zavedený v roce 1849, byl zřízen nejprve na železnici, teprve později byl spojen s poštovními úřady. Do Radotína se dostal v roce 1891. První telefon, který se objevil v Radotíně, si v roce 1893 soukromě opatřil tehdejší ředitel cementárny. Státní telefonní linka do Prahy byla zřízena v roce 1898. Druhá pak v roce 1903. V té době tu byli již dva listonoši, Jan Morstein (místní) o Václav Morstein (přespolní). 
V roce 1910 se pošta přemístila do nového domu u Hamanů (v místě rehabilitačního oddělení bývalé polikliniky, dnes restaurace Rozmarýn) o po mnoholeté službě opouští poštmistrovské místo Antonín Šubrt, známý též jako horlivý sběratel zkamenělin, popelnic a jiných historických nálezů. Po něm se stala dlouholetou poštmistrovou paní Veselá. Pošta má již malou ústřednu, na jejíž výstavbu museli přispět zájemci od obecního úřadu, pana Bohumila Hamana, až po deset továren či dílen - každý 440 rakouskými korunami.
Začátkem třicátých let se pošta přestěhovala do přízemí činžovního domu pana Mervarta, kde setrvala plných 60 let (dnes chovatelské potřeby a Bustan kebab).