Vindyš vyráběl tělocvičné nářadí, bylo „vzorné“

Autorem článku, který vyšel v Novinách Prahy 16 v dubnu 2022, je Petr Buček

Kde dnes stojí areál Ski a Bike Centrum Radotín, sídlila před více než sto lety továrna podnikatele Josefa Vindyše. Budova se dodnes svými tvary moc nezměnila. Už na začátku 20. století tu stála stejná kancelářská budova s řadou továrních staveb s typickými špičatými střechami.

Josef Vindyš se narodil v roce 1842 v Radimi u Jičína. Jeho první továrny stály na pražském Smíchově. Když potřeboval větší prostory, přestěhoval v roce 1907 výrobu do Radotína. Tehdejší samostatná obec lákala průmyslníky svou výhodnou polohou nedaleko Prahy a také díky železnici, která spojovala hlavní město s Plzní a Německem. V Radotíně si pořídil pro svou továrnu pozemek hned vedle nádraží a v sousedství cementárny, která stávala na místě dnešních panelových domů.
"Josef Vindyš a spol. Továrna na pivovarské stroje a armatury, vlastní slévárna kovů. Jediná česká továrna na vzorné nářadí tělocvičné, výroba motorů," uváděla prezentace firmy. Slovo "vzorné" se před sto lety v inzerci často používalo. Mělo vyzdvihnout jedinečnost výrobků, které nabízely přímo "ideální" vlastnosti. Vindyšovy produkty kupovali i zákazníci mimo Rakousko-Uhersko, měly se vyvážet do USA, firma provozovala své filiálky v Petrohradě a Vilniusu. 

Tehdejší tělocvičny však vypadaly trochu jinak než dnešní, které jsou uzpůsobené na hraní kolektivních sportů. Fotbal, volejbal, košíková – tyto sporty ještě neexistovaly nebo byly v plenkách. V tělocvičnách se cvičilo s činkami, kužely, na hrazdách anebo se šplhalo. Jak prozrazuje Vindyšův nabídkový katalog, také se však využívalo například kolovadlo. Cvičenci se zavěsili do lanových žebříků napojených na lana uchycená pod stropem tělocvičny. Celé zařízení rozpohybovali a užívali si jednoduchý kolotoč poháněný vlastním pohonem.
Ideální tělocvičné vybavení podle Josefa Vindyše vypadalo tak, jak uváděl dobový prospekt: 40 párů činek po 1 kg, stejný počet s hmotností 1,5 kg, 3 kozy, 4 žebříky, celkem 80 tyčí k prostocvikům, 20 tyčí na šplh či 8 šplhacích lan. Ale jen dva "duté" míče ke kopání. 

Josef Vindyš, jehož fotografie se patrně nedochovala, měl i velice sportovně zaměřeného syna Otakara. Jeho podobu naopak známe velmi dobře. Patřil mezi hokejové mušketýry, jak se přezdívá prvním osmi hráčům, kteří oblékli v roce 1909 národní dres. Reprezentoval nejdříve Čechy a později i Československo. Otakar Vindyš se stal třikrát mistrem Evropy a zahrál si také na olympijských hrách v Antverpách v roce 1920, odkudsi přivezl bronz. Na klubové úrovni nastupoval dlouhá léta za Slavii Praha.
Úspěšný sportovec však nezdědil po otci podnikatelské geny. Když Josef Vindyš v roce 1913 umřel, převzal vedení fabriky právě Otakar. Pár let nato přivedl firmu na "vzorné tělocvičné nářadí" k dokonalému úpadku.