Otakar Nebeský
30.03.2022
Vzpomínku ke stému výročí úmrtí Otakara Nebeského napsal Jan Přikryl
Radotín konce 19. století neprožíval snadné časy. Ještě nedávno vesnice
se díky železnici stávala místem rozvíjejícího se průmyslu, který často jen
sobecky kořistil z místních podmínek a nepřispíval k jejich zlepšení.
Starousedlé zemědělské obyvatelstvo bylo přečísleno novými přistěhovalci s naprosto
jiným životním způsobem – ať již šlo o dělníky nebo "městskou" inteligenci, tak
či onak spjatou s fungováním zdejších továren. Rozpory, které se
v místním společenství z uvedených důvodů hromadily, přitom nenacházeli
adekvátní politické řešení, prostě z toho důvodu, že jedinými, kdo měl
volební právo a tedy i možnost se v politice uplatnit, byli místní bohatí
sedláci.
Bylo šťastnou okolností, že právě z této skupiny vzešel muž, který
svým rozhledem a činorodostí přenesl Radotín na svých rukou (obrazně řečeno) do
20. století a z odkazu jehož práce žije obec v jistém smyslu dosud.
Jmenoval se Otakar Nebeský. Narodil se sice (23. 4. 1858) v Želenicích na
Slánsku, od roku 1883, kdy převzal otcovský statek (čp. 1) však již trvale žil
a pracoval v Radotíně.
Již v následujícím
roce je zde zvolen do obecního zastupitelstva, v kterém pak jako první
radní působí až do roku 1918! Zejména jeho přičiněním se obec "otevřela světu".
V doslovném slova smyslu vybudováním silnice z Radotína do Černošic a
z Radotína do Velké Chuchle, v přeneseném smyslu např. zprovozněním
nové velké školy.
Účinnosti jeho práce souvisela
s jeho angažovaností ve zbraslavském okresním výboru, jehož členem byl rovněž
od roku 1884, od roku 1904 do roku 1919 pak byl okresním starostou. Do této
funkce byl opakovaně volen jako kandidát Agrární strany, na jejímž vzniku měl
nemalou zásluhu a která, přejmenovaná na Republikánskou stranu, sehrávala
klíčovou úlohu v politickém dění 1. republiky.
Právě tuto zakladatelskou zásluhu ostatně připomínala pamětní deska Otakara Nebeského, odhalená slavnostně na statku čp. 1 v roce 1934. Tuto desku bohužel už neuvidíme – byla vandalsky zničena v létě roku 1948…. Stejně tak již v Radotíně nenajdeme ani ulici Otakara Nebeského, ač zde v letech 1937 až 1952 byla – šlo o nynější ulici U vápenky, před tím N. Belojannise.
Právě tuto zakladatelskou zásluhu ostatně připomínala pamětní deska Otakara Nebeského, odhalená slavnostně na statku čp. 1 v roce 1934. Tuto desku bohužel už neuvidíme – byla vandalsky zničena v létě roku 1948…. Stejně tak již v Radotíně nenajdeme ani ulici Otakara Nebeského, ač zde v letech 1937 až 1952 byla – šlo o nynější ulici U vápenky, před tím N. Belojannise.
Pokud je nám známo,
z 10 dětí, které měl Otakar Nebeský s manželkou Anežkou (z nichž 8 se
dožilo dospělého věku) zůstal v Radotíně jen syn Josef, sám významná osobnost
československého hospodářského a politického života s neradostným osudem,
která by si zasloužila samostatný článek. Do Radotína se rovněž přivdala starší
sestra Otakarova, Otilie, která si vzala Josefa Ejema z čp. 21. Nejstarší
sestra, Emilie, se dostala sňatkem do další významné radotínské rodiny
Drchotů.
Jedinou "hmatatelnou"
připomínkou Otakara Nebeského, muže mnoha zásluh, nicméně v současnosti v Radotíně
zůstává krásná socha Krista na rodinném hrobě na místním hřbitově.
Otakar Nebeský zemřel 24.5.1922
po delší těžké nemoci ve věku 64 let. Sté výročí této smutné události by mělo být
provázeno vzpomínkou a poděkováním.