Koupání a Berounka

Článek o koupání v Berounce, který vyšel v červencových Novinách Prahy 16, napsala Irena Farníková

Léto a koupání! V minulosti bylo plavání v Radotíně neodmyslitelně spojené s Berounkou. Ta ovšem dříve bývala divočejší, nevyzpytatelná a nebezpečná. Dokládají to zápisy, které najdeme v letopiseckém archivu.
Koupalo se a nebezpečná místa byla v Šárově kole (za tenisovými kurty), V hlavách neboli U pětky, tj. nad klubovnou vodáků a na Benátkách. Na tato místa byly dány výstražné tabulky se zněním: "Toto místo je krajně nebezpečné a proto se zde koupání zakazuje". Tabule na Benátkách dokonce nesla text, který upozorňoval, že v tomto místě se utopilo již tolik a tolik občanů a "ty budeš další obětí!".
Proto již kolem roku 1900 postavili sokolové, se souhlasem obecního zastupitelstva, plovárnu pod kostelem. Provozoval ji jako nájemce a současně plavčík holič Jan Prejza, (který zákazníky holil a stříhal ve dvoře u Drchotů - dnes dvůr Komunitního centra Koruna). Plovárna ale nevydělávala a byla zrušena. Svůj podíl na tom, že si plovárna nezískala oblibu, měla zřejmě i brusírna mramoru Marmorea, z níž do Berounky pod kostelem vytékala odpadová voda.
Koupání v Berounce ale v oblibě bylo a proto Okrašlovací spolek zřídil výše proti proudu Berounky říční lázně, na místě, kde je najdeme i dnes. Spolek lázně provozoval, pro koupající upravil na břehu pláž, ale nestačilo to a celkově byly lázně ztrátové.
Vše se změnilo roku 1922 s příchodem nového provozovatele, pana Karla Myšky a jeho manželky. S nimi se lázně staly oblíbeným místem výletů. Byly tam k půjčení loďky, podávaly se obědy i menší občerstvení, nechybělo hřiště ani taneční parket. A voda v Berounce v těch místech byla křišťálově čistá. Již z dálky zářil nápis "Říční lázně". Pan Myška učil pomocí bidla a lana zájemce plavat, udržoval čistou písečnou pláž a vůbec se staral o letní pohodu hostů.

Provoz v radotínských říčních lázních skončil v roce 1950. Objekt pustl a kolem roku 1980 byl likvidován.
Dnes lázně opět žijí, jsou vyhledávanou zastávkou pro turisty pěší i cyklisty, pro vodáky a vzhledem k pořádaným hudebním akcím i pro muzikanty. Jen pro koupání dávají dnes lidé přednost Biotopu a krytému bazénu.

Tragické příběhy z radotínského archivu:

• V roce 1829 se společně se svou nevlastní matkou utopila Magdalena Šťastná, rozená Pecharová, ve věku 32 let.
• Čtrnáctiletý Jan Bláha z čp. 28 utonul při koupání v roce 1834.
• Rodinu Jana Pechara, domkáře z čp. 31, postihlo toto neštěstí dokonce dvakrát. V roce 1866 se jim utopil desetiletý syn Jan Nepomuk, po něm v roce 1884 Jeho dvacetiletý bratr Josef.
• Mladý zemřel i Jan Křtitel Bejlek z čp. 30. Utonul ve věku 20 let v roce 1885.
• Celá škola vyprovodila v roce 1892 na hřbitov desetiletého Václava Lebedu z čp. 7.

Třebotovská matrika má záznamy také o obětech, které nepocházely z Radotína:

• V roce 1809 nalezen na břehu Berounky utopený žebrák Dychyně ze Slivence.
• Ve věku 10 let se v roce 1851 na zamrzlé Berounce utopil Josef Havlíček z Jevan.
• V sedmnácti letech utonul oráč Fr. Kadeřábek z Jesenice, to bylo v roce 1852.
• Josef Froněk, dělník u obuvníka Brejchy v Kosoři, utonul v roce 1897.
• A Bořka, pláteníka na cestách za obchodem ze Rtyně, našli utonulého v roce 1902.
• Štukatéra J Hanzlíka z Nového Knína v roce 1903.
• Dne 4.6.1905 při koupání společně utonuli sedmnáctiletý učeň Fr. Malý a jeho kamarád, dvacetiletý L. Majer, oba ze Smíchova.